Černooká | Anna Musilová



Černooká | Anna Musilová 



Autorka: Anna Musilová 
Série: -
Díl: - 
Počet stran: 288
Vazba: Paperback 
Nakladatelství: Yoli 
Rok vydání: 2018 
Hodnocení na Databázi knih: 79% 
Hodnocení na Goodreads: 3.74
Hodnocení na ČBDB: 78%






Osmnáctiletá Viktorie žije se svým tátou a mladší sestrou v Praze. Na první pohled to je normální rodina, ale každý z nich je svým způsobem poznamenaný.
Před devíti lety, zemřela Viktorii mamka na leukémii, a dosud se z toho rodina nevzpamatovalo. Naše hlavní hrdinka Viky je na tom nejhůře, nedokáže se z matčiny smrti dostat a neustále se utápí v žalu. Ať se její kamarádka snaží sebevíc, Viky se bohužel stále uzavírá do sebe a do společnosti svých knih.
Až jednoho dne se jí v zrcadle ukáže černooká dívka, která ji našeptává negativní, a někdy až za vlasy přitažené myšlenky.
Otázkou ale je, opravdu za těmito zlými myšlenky stojí Černooká, nebo tam, uvnitř Viktorie, byly odjakživa, a ona jim jen dává průchod na světlo?

"Čas se zastaví a zároveň ubíhá mílovými kroky. Nedokážu nic vnímat, všechny mé snahy fungovat hatí jediná myšlenka."

První young adult thriller ve svém žánru, a ještě od české začínající autorky! Jasně, že jsem si to nemohla nechat ujít, zvláště, když vás hned kniha uhrane svoji temnou, až děsivou obálkou. Anna Musilová je na knižním trhu teprve nováček, ale mnohé si již svoji prvotinou získala, a nyní i mne.


Viktorie, hlavní hrdinka příběhu, je nepředvídatelná, nikdy nevíte, jak zareaguje, ale je neskutečně sympatická skrze autorčino vyprávění, že vám to prostě nedá a s Viktorií budete soucítit a prožívat její bolest.
Obrovskou roli pro příběh a pro Viktorii, měli některé vedlejší postavy. Nina nejlepší kamarádka, nejoblíbenější holka na škole a totální nána. Kruci, jak já jsem ji neměla ráda. Její slovní zásoba zahrnující slovo nimrat? Nebudu vám lhát, nad tím jsem se vážně pozastavila!
A u toho nekončíme. Ještě jeden moment v knize mě zaskočil nepřipravenou. Tento moment, má co do činění s Adamem. Adam byl v krušných chvílích pro Viktorii takovým záchranným lanem. Neskutečně jsem si ho zamilovala, a fakt, že nijak neodsuzoval či nehanil Viktoriinu závislost na knížkách. Právě naopak. 
Sakra, to se mám snad přestěhovat do Prahy, abych také takového kluka někde našla?! Koukej, co jsi mi provedla Aničko!

"O tom, že láska je nejlepší lék, psali spisovatelé a básníci odnepaměti, a já o tom celý život jen četla, napůl zasněná a dychtivá, abych něco podobného jednou mohla říct, napůl cynická a nedůvěřivá k prohlášení, které zní na první poslech jako to největší klišé, co lze vyslovit."

Kdežto rodina Viktorie, její táta a mladší sestra Ema, zde moc prostoru nedostávají. Spíše jsou zmíněni jen okrajově. Hlavně tedy Ema. A to pro mě byl menší problém. Viktorie na sebe strhla pozornost na tolik, že s svým způsobem na svou sestru zapomněla. A to nezapomínejme, i ona přišla o mámu, a to ve velmi brzkém věku.
Smrt blízkého, rodiče - mámy, celou rodinu rozdělila na tolik, že budovat si vztah na novo není lehké. Ale pomalinku vidíme, jak si za ty vystavěné hradby, Viky pouští svého tátu.
Svého tátu, který jako ona, se uzavřel do sebe a ponořil hluboko do práce. Nedal své city najevo, jen přežíval, ale nežil.

Kniha Černooká se zabývá opravdu těžkým tématem - depresemi a ztrátou blízkého. Ani jedno není lehké zpracovat v životě, načež o něm číst, ale Aničce se povedlo něco mimořádného. Vytvořila příběh postavený na tak úžasném stylu psaní - ty popisy, metafory, irelevantní, ale také závažné dialogy a scény - až je to neuvěřitelné, že tak mladá autorka, to dokáže. A ještě je to autorka z našich končin!
Viktorčin příběh vám může zprvu přijít jako jednoduchý, ale s postupem stránek a kapitol graduje. Ukazuje čtenáři problematiku deprese, jenž ho přiměje přemýšlet nad dospíváním a svým chováním.

"Můžeme Nině ukázat, že nejsme ty, za které nás měla. Pomůžu ti v tom. Jen mi věř, pokouším se tě navést na správnou cestu. Kdybys mě jen nechala vzít to do vlastních rukou, divila by ses, co bychom spolu mohly dokázat."

Jakmile se blížíte ke konci, příběh dosahuje takové úrovně. že jste napětím nedočkaví, co bude následovat. A povím vám, ten konec.
Pane bože, tak tohle jsem nečekala. Poslední padesát stránek jsem četla s otevřenou pusou, až tak jsem na tom byla.

Takže ano, souhlasím se všemi, tahle knížka byla opravdu tak skvělá, jak všichni tvrdí. Velmi detailně propracovaná, čtivá a ten Aničky styl psaní! Jo, ten mi moc sedl, takže doufám, že se v brzké době dočkáme něčeho dalšího! 

nessa_lovesbooks

Nessa, šestadvacetiletá recenzentka, knihomolka, milovnice seriálů a angličtiny. Jsem normální (praštěná) lidská bytost, která tráví neuvěřitelné množství času čtením, blogováním, kreslením či malováním. Co mě baví? Jednoznačně čtení, dále jakákoliv kreativní činnost, moji přátelé, nakupování knih, hudba, seriály nebo filmy - jsem takový seriálový a filmový maniak.

Žádné komentáře:

Okomentovat