Literární spolek Laury Sněžné | Pasi Ilmari Jaaskelainen
Originální název: Lumikko ja yhdeksän muuta
Autor: Pasi Ilmari Jaaskelainen
Série: -
Díl: -
Počet stran: 320
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Paseka
Rok vydání: 2015
Hodnocení Databázi knih: 72%
Hodnocení Goodreads: 3,54
Příběh se odehrává v malém městečku Zaječín, které je známo díky tomu, že zde narodila slavná autorka dětských knížek, Laura Sněžná. Tato autorka, která si ve světě udělala jméno, se rozhodla založit literární spolek, jehož úkolem by bylo vychovat z několika malých dětí skvělé, dospělé autory. Do nedávna měl spolek Laury Sněžné devět členů, které si Laura sama vybrala a vypipla z nich, to co nyní jsou. Teď se Laura rozhodla do spolku zasvětit dalšího člena, Ellu Milanovou. Mladou učitelku finštiny, která stále bydlí se svými rodiči, a stěžuje si na své tělo. Při slavnostním představení Elly, jakožto nového, desátého člena, se stane něco neuvěřitelného a nečekaného. Před zraky všech přítomných se Laura Sněžná vypaří a po jejím zmizení nezůstane vůbec nic. Žádné vodítko, kde by mohla být. Teď ale nastává čas, aby už někdo odhalil tajemství literárního spolku, který Laura Sněžná vybudovala. A kdo jiný by měl po odpovědích pátrat, než nová, zvědavá členka spolku, Ella? Ella se zapojuje do HRY, která mezi členy spolku udržuje komunikaci a je jejich takovou tradicí, a zjišťuje, že ne vždy bylo členů devět...
„Absurdní, ale uvěřitelné, pochmurné, ale zábavné, krásné, ale znepokojující.“
- Independent
Hlavní hrdinkou knihy je Ella Milanová, učitelka finštiny na místní škola, dcera roztržité matky a nemocného otce. Ella nikdy nepočítala s tím, že někdy ve svém životě zažije nějaké to dobrodružství, kromě opravování slohových prací svých studentů. A právě zde se celý její život změní od základů. Díky jednomu ze svých studentů objeví vadnou knihu. Vadnou v tom smyslu, že je napsaná úplně jinak, než originál. Vždyť Soňa Marmeládová v knize Zločin a trest nezastřelila Raskolnikova, tak je tedy možné, že v tomto jediném kousku to tak je? A následně přichází dopis s oznámením, že byla přijata do Literárního spolku Laury Sněžné. Kdo by si to nepřál, že? S hlavní hrdinkou Ellou jsem se v mnohém nesedla, a v několika případech mi byla krajně nesympatická, ale její zvědavost a zapálenost pro vyšetření zmizení Laury Sněžné a odhalení tajemství spolku, toto více méně zachraňovalo, jelikož to máme společné. Ani ostatní postavy této knihy na tom nebyly nejlépe, jako například sama Laura Sněžná, která se vypařila dříve, než jsem si o ní mohla udělat obrázek. Na Ingrid Kočičkové bylo asi nejlepší její jméno, ale nejvíce z postav si mne získala postava Martina Zimoty a také neznámý člen literárního spolku. Onen zapomenutý desátý člen. Právě on mě stále utvrzoval v tom, ať nad touto knihou ještě nelámu hůl, a pokračuji dál ve čtení. A opravdu, jsem ráda, že jsem to dokázala dočíst, protože byly chvíle, kdy už jsem knihu chtěla odložit.
Do knihy Literární spolek Laury Sněžné jsem šla jak kvůli její krásné obálce, která se naprosto hodila do letního pařáku, ale také kvůli pěknému hodnocení, které si kniha od spousty čtenářů odnesla. Zpočátku jsem se do knihy vůbec nemohla začíst, měla jsem obrovský problém s hlavní hrdinkou. Stěžovala si na své tělo, a tak trochu žila stereotypním životem, každý den dělala to samé. Od té chvíle, co byla přijata do literárního spolku už to bylo ale postupně lepší. Jenže tou dobou jsem ještě netušila, že mě čeká další překážka v podobě HRY a "já se vyroním tobě, ty se vyroníš mě, my se vyroníme navzájem". Jako prosím vás, co to mělo být? Sice mi ze začátku Ella byla nesympatická, ale od druhé poloviny knihy, kdy se pustila do pátrání po zapomenutém desátém členu, se to maličko zlepšilo. Jelikož mě velmi zajímalo, jak to dopadne ve čtení jsem pokračovala, i když jsem se musela chvílemi nutit, což mě velmi mrzelo. Nakonec jsem knihu dočetla s tolika pauzami až je to strašné. Prvním polovina nebyla nejlepší, četla se mi špatně, ale ta druhá už byla mnohem zajímavější. Věřím ale, že si kniha určitě najde spoustu fanoušků a já k nim z poloviny budu patřit, ale z poloviny taky ne. Nakonec jsem se knize rozhodla dát hezké tři hvězdičky, spíše takové tři a půl. Vážně, ta druhá polovina nebyla špatná, jen mě mrzí ten začátek a to, že jsem se do knihy musela nutit.
Do knihy Literární spolek Laury Sněžné jsem šla jak kvůli její krásné obálce, která se naprosto hodila do letního pařáku, ale také kvůli pěknému hodnocení, které si kniha od spousty čtenářů odnesla. Zpočátku jsem se do knihy vůbec nemohla začíst, měla jsem obrovský problém s hlavní hrdinkou. Stěžovala si na své tělo, a tak trochu žila stereotypním životem, každý den dělala to samé. Od té chvíle, co byla přijata do literárního spolku už to bylo ale postupně lepší. Jenže tou dobou jsem ještě netušila, že mě čeká další překážka v podobě HRY a "já se vyroním tobě, ty se vyroníš mě, my se vyroníme navzájem". Jako prosím vás, co to mělo být? Sice mi ze začátku Ella byla nesympatická, ale od druhé poloviny knihy, kdy se pustila do pátrání po zapomenutém desátém členu, se to maličko zlepšilo. Jelikož mě velmi zajímalo, jak to dopadne ve čtení jsem pokračovala, i když jsem se musela chvílemi nutit, což mě velmi mrzelo. Nakonec jsem knihu dočetla s tolika pauzami až je to strašné. Prvním polovina nebyla nejlepší, četla se mi špatně, ale ta druhá už byla mnohem zajímavější. Věřím ale, že si kniha určitě najde spoustu fanoušků a já k nim z poloviny budu patřit, ale z poloviny taky ne. Nakonec jsem se knize rozhodla dát hezké tři hvězdičky, spíše takové tři a půl. Vážně, ta druhá polovina nebyla špatná, jen mě mrzí ten začátek a to, že jsem se do knihy musela nutit.
Hodnocení:
Knihu si můžete pořídit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat